[ Pobierz całość w formacie PDF ]
nemocnic. Sám se prý pYed n%1Å‚kolika lety s Maillardem seznámil
a pomo~e mi aspoH tak, ~e se mnou zajede a~ k brán%1Å‚ budovy
a pYedstaví mne; dovnitY mu vaak jeho vztah k duaevním chorobám
nedovolí vstoupit.
Pod%1Å‚koval jsem mu a hned jsme zahnuli z hlavní silnice na travnatou
stezku, která se asi po polhodin%1Å‚ jízdy bezmála ztrácela v hustém lese,
pokrývajícím úpatí hory. Tímto zavlhlým, ponurým porostem jsme
projí~d%1Å‚li asi dv%1Å‚ míle a pak se pYed námi objevil zmín%1Å‚ný maison de
santé. Byl to fantastický zámek, tém%1Å‚Y na spadnutí, a sotva se dalo
v%1Å‚Yit, ~e pro svou starobu a zchátralost je vobec obyvatelný. Jeho
vzhled mi nahán%1Å‚l hrozu; zastavil jsem kon%1Å‚ a u~u~ jsem se rozhodl
zamíYit zpátky; pak jsem se vaak za svou slabost zastyd%1Å‚l a jel jsem
dál.
Kdy~ jsme dorazili k brán%1Å‚, vaiml jsem si, ~e je pootevYená a ~e
z ní vykukuje tváY n%1Å‚jakého mu~e. Vzáp%1Å‚tí tento mu~ vyael ven, oslovil
84
Metoda doktora Téra a profesora Péra
jménem mého spole%0Å„níka, srde%0Å„n%1Å‚ si s ním potYásl rukou a prosil ho,
aby sestoupil z kon%1Å‚. Byl to sám monsieur Maillard. Byl to statný,
vzhledný pán staré akoly, uhlazených zposobo a vyzaYovala z n%1Å‚ho
jistá vá~nost, dostojnost a velmi výrazná autorita.
Moj známý mne pYedstavil a zmínil se o mém pYání prohlédnout si
ústavní zaYízení. Jakmile ho monsieur Maillard ujistil, ~e se mi pln%1Å‚
v%1Å‚nuje, rozlou%0Å„il se a u~ jsem ho víckrát nevid%1Å‚l.
Kdy~ odjel, zavedl mne Yeditel do malého, velice úpravného salónu,
v n%1Å‚m~ krom%1Å‚ mnoha jiných známek vybraného vkusu bylo mno~ství
knih, kreseb, kv%1Å‚tiná%0Å„o a hudebních nástrojo. V krbu plápolal pYív%1Å‚tivý
oheH. U klavíru sed%1Å‚la mladá, velice krásná ~ena a zpívala árii
z Belliniho; jakmile jsem vstoupil, pYestala zpívat a pYijala mne s milou
zdvoYilostí. M%1Å‚la tichý hlas a celé její vystupování bylo zdr~enlivé. Také
jsem m%1Å‚l dojem, ~e v její tváYi rozpoznávám stopy jakéhosi ~alu: byla
neoby%0Å„ejn%1Å‚ bledá, i kdy~ to byla bledost - aspoH v mých o%0Å„ích - ne
nepovabná. Byla v hlubokém smutku a probouzela ve mn%1Å‚ smíaené
pocity úcty, zájmu a obdivu.
V PaYí~i jsem se doslechl, ~e ústav monsieur Maillarda se Yídí
zásadami, jim~ se obecn%1Å‚ pYezdívá utiaující metoda - ~e se tu.vobec
nepou~ívá tresto, ~e tu dokonce jen zYídkakdy nemocné zavírají, ~e
pacienti, i kdy~ jsou tajn%1Å‚ hlídáni, po~ívají zdánliv%1Å‚ zna%0Å„né svobody
a ~e se v%1Å‚taina z nich smí voln%1Å‚ potulovat po budov%1Å‚ a zahradách
v ob%0Å„anských aatech jako lidé se zdravým rozumem.
To vaechno jsem si uv%1Å‚domoval a v hovoru s mladou dámou jsem
se m%1Å‚l na pozoru - nebyl jsem si toti~ tak docela jist, ~e je pYí%0Å„etná;
ostatn%1Å‚ jakýsi t%1Å‚kavý lesk v jejích o%0Å„ích mi dával tuait, ~e není duaevn%1Å‚
zdravá. Omezil jsem se proto jen na b%1Å‚~né nám%1Å‚ty, které by podle
mého mín%1Å‚ní neznepokojily %0Å„i nepodrá~dily ani aílence. Na vaechno,
co jsem Yíkal, odpovídala naprosto v%1Å‚cn%1Å‚, a dokonce i její vlastní
originální postYehy zn%1Å‚ly zcela rozumn%1Å‚; avaak moje letitá zkuaenost
s iracionálními projevy aílenství mne nabádala, abych nev%1Å‚Yil podobným
dokazom normálnosti, a proto jsem zostal b%1Å‚hem celé rozmluvy tak
opatrný, jak jsem byl na za%0Å„átku.
Potom pYinesl elegantní sluha v livreji podnos s ovocem, vínem
85
E. A. Poe - Povídky
a jiným ob%0Å„erstvením, z n%1Å‚ho~ jsem si poslou~il, a brzy nato dáma
pokoj opustila. Kdy~ odeala, pohlédl jsem tázav%1Å‚ na svého hostitele.
Ne, Yekl, ach ne - ta patYí k rodin%1Å‚ - to je má neteY - skv%1Å‚lá,
vzd%1Å‚laná ~ena.
PromiHte mi prosím moje podezYení, odpov%1Å‚d%1Å‚l jsem, ale vám
jist%1Å‚ nebude zat%1Å‚~ko mi odpustit. V PaYí~i velmi oceHují, jak výborn%1Å‚
si zde vedete, a domníval jsem se, ~e je docela mo~né - nu, rozumíte
-
Ano, ano - u~ se neomlouvejte - naopak, je spía na mn%1Å‚, abych
vám pod%1Å‚koval, s jakou chvályhodnou obezYetností jste si po%0Å„ínal.
Málokdy se u mladých mu~o shledáváme s takovou rozvahou
a neuvá~enost ze strany naaich návat%1Å‚vníko pYivodila nejednu trapnou
mrzutost. Kdy~ jeat%1Å‚ platila moje dYív%1Å‚jaí metoda a pacientom bylo
dovoleno vaude se voln%1Å‚ procházet, %0Å„asto je nerozumní lidé, kteYí si
pYiali prohlédnout náa dom, vydrá~dili k nebezpe%0Å„ným záchvatom
zuYivosti. Proto jsem byl nucen zavést pYísná omezení a povoluji pYístup
do ústavu jen osobám, na jejich~ takt se mohu spolehnout.
Kdy~ jeat%1Å‚ platila vaae dYív%1Å‚jaí metoda! opakoval jsem jeho slova.
Mám tomu rozum%1Å‚t tak, ~e ona utiaující metoda, o které jsem tolik
slyael, se zde u~ neuplatHuje?
Je to n%1Å‚kolik týdno, odpov%1Å‚d%1Å‚l, co jsme se rozhodli nav~dy s ní
skoncovat.
Opravdu ? Já ~asnu!
Doali jsme k nezvratnému záv%1Å‚ru, pane, Yekl s povzdechem, ~e
se musíme vrátit k n%1Å‚kdejaí praxi. Vá~né nebezpe%0Å„í, které s sebou
utiaující metoda pYináaela, vytrvale hrozilo a její pYednosti byly zna%0Å„n%1Å‚
pYeceHovány. Myslím si, pane, ~e v tomto ústavu - jestli vobec n%1Å‚kde
- byla poctiv%1Å‚ vyzkouaena. Ud%1Å‚lali jsme vaechno, co je v rámci
rozumné lidskosti mo~né. `koda ~e jste k nám nezavítal dYív - mohl
jste to na vlastní o%0Å„i posoudit. Ale pYedpokládám, ~e jste obeznámen
s utiaující terapií - tedy, jak je praktikována.
Ne tak docela. To, co vím, pochází z tYetí %0Å„tvrté ruky.
Nu~e, obecn%1Å‚ se dá o ní Yíci, ~e je to metoda, pYi ní~ se pacientom
vyhovuje ve vaem, na%0Å„ si vzpomenou - jsou ménagés, jak Yíkáme.
86
Metoda doktora Téra a profesora Péra
%7Å„ádnou smyalenku, kterou si nemocný vzal do hlavy, jsme mu
nevyvraceli. Naopak, byli jsme k jeho nápadom nejen shovívaví, ale
jeat%1Å‚ jsme ho v nich povzbuzovali, a tak se nám podaYilo mnohé
natrvalo vylé%0Å„it. Nic tak nerozruaí chabý mozek choromyslného jako
logické pYesv%1Å‚d%0Å„ování - reductio ad absurdum. M%1Å‚li jsme tu napYíklad
mu~e, který si pYedstavoval, ~e je kuYe. Lé%0Å„ba spo%0Å„ívala v tom, ~e
jsme tuto pYedstavu brali jako skute%0Å„nost - vytýkali jsme pacientovi,
~e se to z hlouposti jako fakt zdráhá pYijmout - a také jsme mu týden
odpírali jakoukoli jinou potravu, ne~ jaká se b%1Å‚~n%1Å‚ dává kuYatom.
A tak trocha zrní a drobného at%1Å‚rku ud%1Å‚laly divy.
A tento zposob uklidHování - to bylo vaechno?
Zdaleka ne. Hodn%1Å‚ jsme spoléhali na prosté formy rozptýlení,
jako je hudba, tanec, t%1Å‚locvik vobec, karetní hry, %0Å„etba jistého druhu
a podobn%1Å‚. S ka~dým jednotlivým pacientem jsme se sna~ili jednat,
jako by byl posti~en n%1Å‚jakým b%1Å‚~ným fyzickým neduhem, a nikdy
zde nepadlo slovo aílenství. Významnou úlohu hrálo i to, ~e jsme
ka~dého chovance pov%1Å‚Yili, aby stYe~il po%0Å„ínání vaech ostatních.
Projevit dov%1Å‚ru v soudnost %0Å„i pochopení ze strany duaevn%1Å‚ chorého,
znamená cele si ho získat. Proto jsme se také obeali bez nákladného
opatrovnického personálu.
A to jste vobec své sv%1Å‚Yence netrestali?
Naprosto ne.
A nikdy jste je nezavírali?
Velmi zYídka. Tu a tam, kdy~ se stav nemocného kriticky zhorail
nebo u n%1Å‚ho náhle propukla zuYivost, odstranili jsme ho do odlou%0Å„ené
cely, aby nenakazil ostatní, a tam jsme ho dr~eli tak dlouho, dokud
jsme ho zase nemohli propustit mezi jeho pYátele - maniakální zuYivce
tu toti~ nemáme. Tyto pYípady bývají obvykle dopravovány do
veYejných nemocnic.
Nu, a te jste vaechno zm%1Å‚nili - myslíte, ~e k lepaímu?
Rozhodn%1Å‚. Metoda m%1Å‚la své nevýhody, a dokonce byla
nebezpe%0Å„ná. Naat%1Å‚stí ji u~ ve vaech francouzských soukromých
sanatoriích zavrhli.
Velmi m%1Å‚ pYekvapuje, co se od vás dovídám, Yekl jsem. Byl
87
E. A. Poe - Povídky
[ Pobierz całość w formacie PDF ]